Malířka, která se malířskými cykly věnuje vztahovému ukotvení ve svém mikrosvětě – ženy – matky – umělkyně - manželky, ale zároveň jimi otevírá i širší celospolečenská či univerzální témata. Snaží se zkoumat samotnou podstatu toho, co znamená být člověkem v tomto leckdy drsném, ale ničivě krásném světě. Citlivým nikoli však sentimentálním jazykem dokumentuje a komentuje vztahy, vzájemné mezilidské interakce, chvíle zastaveného času, rodinného štěstí, dialogy, konflikty, výkřiky zoufalství, smíření, naději. Hledá obrazové znaky a symboly pro zachycení otisků lidskosti, laskavosti, něhy, propojení, spolubytí, či prosté existence, v běžných předmětech, v krajině i tvářích svých blízkých, nebo sebe sama. Neortodoxními experimentálními malířskými přístupy překračuje hranice malby, vytváří tvarově i barevně bohatý rastr pozadí, do něhož své postavy či jejich fragmenty umísťuje. Zjednodušená tvarová struktura pak tyto postavy posouvá směrem k objektivizaci příběhu. Daří se jí tak zachytit něco z odrazu kolektivní minulosti či přítomnosti promítané na plátno individuální paměti.