Naděžda Plíšková, osobnost do posledního dechu komplikovaná, tvrdohlavá a provokující. Autorka někdy překvapivě drsná a rebelující, jindy zase nečekaně něžná a senzitivní. Grafička načínající už koncem šedesátých let feministickou tematiku, v českém prostředí tak vzácnou. A sochařka, která ve svém díle pracovala s vtipem, z něhož mrazí, a s upřímností, z níž mrazí ještě více.