Skutečný příběh dívky, která jako jediná z patnáctičlenné rodiny přežila útrapy transportu, selekci, mučení i pochod smrti, zpracovala vnučka Kláry Brodyové, Lenka Lavičková jako svou bakalářskou práci.

Režisér Steven Spielberg použil příběh Kláry Brodyové-Lavičkové ve svém dokumentu pro washingtonské muzeum holocaustu. To, že byla vězněna v Osvětimi, připomínalo jen číslo 3847 vytetované na jejím předloktí. V roce 1985 na žádost své sestry Alžběty, která díky přátelům přežila válku se svou rodinou v úkrytu a koncentrační tábor ji tak minul, usedla Klára k psacímu stroji a zcela bez emocí popsala své válečné zážitky. Ačkoliv v té době žila už 40 let v Čechách a mluvila zcela bez akcentu, napsala, aniž by si to uvědomila, své vzpomínky ve své mateřštině - slovensky.

Práce na inscenaci přinesla autorům i hercům mnoho nových, dosud neznámých informací i nečekané zjištění, že ve slovenském muzeu holocaustu je Klára Brodyová vedena jako mrtvá - umučená v koncentračním táboře Osvětim.

Příběh zpracovala vnučka Kláry Brodyové, Lenka Lavičková jako svou bakalářskou práci a spolu se studentkou 2. ročníku režie a dramaturgie na JAMU Hanou Marvanovou ji v rámci Studia DVD nastudovaly s herci Docela velkého divadla pod pedagogickým vedením Jurije Galina, který se ujal i závěrečné úpravy inscenace, v níž obě autorky zároveň hrají.

Délka představení: 1 h 15 min.

Foto: archiv Docela Velké divadlo Litvínov

Objednávky vyřizuje paní Kaufmanová - mail vystavy@divadlojablonec.cz