Silné zážitky, které nikdy nezapomene, ale i nové zkušenosti a podněty pro další kynologickou práci. To si přiváží z osmidenního nasazení na misi ve Spojených státech amerických kynolog HZS Libereckého kraje nstržm. Václav Vančura. Profesionální hasič ze stanice Tanvald jako jeden z 16 členů USAR týmu odcestoval se svou fenkou Origami přibližně v polovině července do amerického Texasu. Společně s kolegy z HZS Praha, HZS Středočeského kraje, HZS Moravskoslezského kraje a Záchranného útvaru HZS ČR propátrávali břehy řeky Guadalupe a hledali oběti tamější nedávných povodní. 

Jaký nejsilnější zážitek si kynolog přiváží? Jak by zhodnotil práci svého psa na místě nasazení a jak náročná byla práce na říčních březích, kde se vyskytovali také nejjedovatější hadi severní Ameriky? Přečtěte si rozhovor s příslušníkem HZS Libereckého kraje pořízený bezprostředně po návratu.

Vašek a Origami zpět na HS Tanvald
 

Jak probíhal odlet na misi, kde ses zrovna nacházel, když ses dozvěděl, že budete pravděpodobně nasazeni?
Ten scénář byl podobný jako před pěti lety, když jsme měli odlétat na misi do Bejrútu. Byl jsem zrovna s rodinou na dovolené na Vysočině. Kolem půlnoci jsem sbalil sebe i celou rodinu a vraceli jsme se domů. Kolem půl páté ráno jsem byl zpět, měl jsem sbalené všechny věci a byl jsem připravený k odletu.

Zrekapituluj prosím cestu tam, jak co bylo. Jak byla cesta náročná pro tebe i pro Origami?
Z cesty jsem měl respekt, let měl trvat 11 až 13 hodin. Což člověk zvládne, ale pro psa to není zrovna komfortní. Nicméně Origami to zvládla s noblesou. Před odletem jsem jí záměrně ubral krmiva a pitného režimu. Do letadla měla svou klícku, tam si zalehla a víceméně prospala celý let.

Jaké byly transporty vrtulníky Chinook Texaské národní gardy, které vás převážely prakticky denně před nasazením?
Byl to naprosto nevšední zážitek, protože tyto vrtulníky znám jen ze starých amerických válečných filmů. Jediné, na co jsme si během přepravy museli dávat pozor, byl hluk. Létali jsme se špunty v uších a po prvním přeletu nás napadlo větší špunty dát i jim. Každý den jsme s chinooky létali nad Texasem.

Toto bylo vaše první praktické využití sutinového atestu MV-GŘ HZS ČR, který jste získali na jaře letošního roku. Využili jste v praxi to, co jste měli de facto zvládnuté z hlediska teorie.
Toto bylo úplně jiné nasazení, než na které jsme zvyklí, za sebe bych to popsal jako kombinaci plošného a sutinového vyhledávání. Nevěděli jsme, co nás čeká na místě. Bylo to něco zcela nového, ne na vše jsme byli připravení, a právě to mi dalo do budoucího tréninku s Origami spoustu nových podnětů a myšlenek.

Jak bys popsal vaši práci v místě nasazení? Co jste dělali přesně, kolik hodin v kuse jste byli přes den na nohách pracovně?
Během prvního dne jsme se seznamovali s terénem a pak už jsme každý den propátrávali břehy kolem řeky Guadalupe, naše pracovní nasazení bylo poměrně náročné. Kolem sedmé ráno jsme opouštěli hotel a vraceli jsme se až večer kolem šesté. Absolvovali jsme i transporty – chinookem a dodávkami. Samotné prohledávání břehů bylo pro psy podle mě extrémně náročné. Za celou dobu, co dělám záchranářskou kynologii, jsem nikdy nezažil takto náročné nasazení jako to, co zažila v Texasu Origami. Jsem neskutečně vděčný a byl jsem hrdý, když jsem to pozoroval, co pes dokáže zvládnout. I když byli třeba na místě unavení a vyčerpaní, tak jakmile zachytili nějakou pachovou stopu, ihned reagovali.

Nejsilnější zážitek?
Absolvovat tuto misi byl sám o sobě absolutně silný zážitek. Transporty chinookem, americká atmosféra a to vše jako celek si budu hodně dlouho pamatovat. Nadchlo mě, jak byli lidé vděční, že tam jsme. Procházeli jsme po ulicích a civilisté nám podávali ruce a děkovali nám za naši práci.

Byl dostatek času pro odpočinek, jak to hodnotíš z hlediska fyzické a psychické náročnosti?
O sebe jsem strach neměl, chvílemi jsem se ale obával o Origami, nicméně jsem věřil jejím instinktům a tomu, jak by se zachovala v krizových situacích. Poprvé se setkala například s tím, že tam byly nánosy kolem řeky, které bylo poměrně těžké propátrávat. Velmi náročný byl pro nás sedmihodinový časový posun, zhruba v polovině jsem začal spát normálně.

Jak bys zhodnotil práci Origami? Jak fungovala?
Orča byla na misi nejmladším psem, jsem s ní velmi spokojený. Tříletá fenka po sutinových i plošných atestech. Dával jsem si pozor, abych ji nevyčerpal. Samozřejmě jsou nějaké drobnosti, které budeme ladit, ale to je normální, je to zvíře a ne stroj. Potřebovala také ventilovat emoce, a tak, když byl prostor, jsem si s ní hrál s míčkem a pomazlil jsem ji.

Jak bys porovnal tuto misi s Bejrútem 2020?
Obě mise jsou nesrovnatelné. Co ale měly podobné, byly ty vysoké teploty, které nás doprovázely při nasazení. Dokonce bych řekl, že sutinové vyhledávání v Bejrútu bylo méně náročné než toto propátrávání břehů řeky Guadalupe v Texasu.

Co dostane Origami po návratu za odměnu?
Asi největší odměnou pro ni bude nejprve pořádná koupel, postel a nové míčky na hraní.

Jak to bylo na místě u řeky Guadalupe při pátrání po obětech. V lokalitě se nacházeli chřestýši. Měli jste u sebe nějaké tyče na případnou obranu nebo s vámi chodil někdo, kdo hlídal vaše bezpečí?
Viděli jsme chřestýše, spoustu želv, viděli jsme také spoustu jedovatých vodních hadů. Na chřestýše jsem tyč neměl, tak jsem dupal a doufal, že by se případně chřestýši vyplašili. V nejhorších oblastech, kde bylo hodně těchto hadů, jsme před nás pouštěli muže s tyčemi. Ostatně, na začátku nám to vysvětlili rangeři, že si máme dát pozor nejen na hady, ale i na texaské mravence a pak už to šlo dobře.

Co je pro tebe jako kynologa a člena USAR týmu nejcennější zkušeností?
Všichni jsme fungovali jako tým. Už jen večerním popovídáním jsme dokázali vyventilovat tu psychickou náročnost nasazení. Jako kynolog nejvíce oceňuji to, že jsem získal spoustu nových zkušeností pro výcvik. Poprvé jsme zažili také spolupráci psi vs. drony, prověřili jsme, co jsou naši psí parťáci schopní zvládnout.

Co pro tebe znamená odlet na takovou misi?
Nikdy nedokážu říct ne, byť to znamená i přijít o dovolenou, peníze, které za ni člověk dá. Prioritní je pro mě jet a pomáhat. Hlavní důvod, proč dělám záchranářskou kynologii a co mi dává smysl, že zkrátka chci pomáhat lidem.

Zdroj: TZ HZSLK