Zatímco veřejností ještě rezonuje zpráva o skonu sedmnáctiletého lachtana Huga, vedení zoo už sestavuje plán, co bude dál. Odchod posledního jedince totiž odstartoval logistickou operaci, která má do severních Čech přivést kompletně nový typ zvířecí osádky. Liberec má v plánu nabídnout svůj bazén jako takzvanou genetickou zálohu. Místo klasické chovné rodinky by se tak pod Ještědem mohli zabydlet lachtaní samci.
Představa, že zoo jednoduše přiveze novou samičku a samce a dočká se mláďat, naráží na tvrdou realitu moderní zoologie. Populace lachtanů hřivnatých v evropských zoo se za poslední dvě dekády propadla o více než 60 procent a mezinárodní koordinátoři výrazně zpřísňují nároky na jejich držení. Unie evropských zoo čím dál více tlačí na to, aby se chovné skupiny držely výhradně v zařízeních, která dokážou osolit celý hlavní bazén. Liberecká expozice navíc vznikala v době, kdy se hledělo primárně na estetický zážitek návštěvníka, a pro kompletní stádo s několika samicemi už dnes rozlohou nestačí.
„Naše expozice je stavená ryze expozičně. To, že se nám tu lachtany v minulosti dařilo rozmnožit, byla jen šikovnost ošetřovatelů, nikoliv ideální chovatelské zázemí,“ vysvětluje hlavní zoolog Luboš Melichar.
Řešení se nabízí u příbuzného druhu, a to lachtanů kalifornských. V jejich chovných skupinách po Evropě přirozeně vzniká přebytek mladých samců, pro které chovatelé těžko hledají místo. Plán počítá s tím, že by Liberec vytvořil domov pro tříčlennou samčí skupinu. Nešlo by však o trvalý dožilý starobinec, ale o dynamický depozitář. Mladí dvouletí samci v Liberci dostanou prostor pro růst i výcvik a v momentě, kdy někde v Evropě chovnému samci selže zdraví, koordinátor sáhne do liberecké zásoby a geneticky vhodného jedince převeze do chovného stáda.
„Měl by to být v podstatě takový genetický depozitář. Není to tak, že bychom si sem přivezli tři lachtany a ti tady měli dožít. Pokud někomu samec uhyne a tady v té skupině bude geneticky vhodný jedinec, tak se z té skupiny vytáhne a doplní se,“ přibližuje princip fungování Luboš Melichar s tím, že zoo již kontaktovala příslušnou pracovní skupinu i konkrétní zahraniční zahrady.
Než do Liberce dorazí první lachtaní mládenec, musí areál projít opravou v řádu několika milionů korun. Během podzimu proběhne výměna prasklého podhledového skla u podmořské vyhlídky, oprava zázemí a především posílení kamerového systému. Ten má do budoucna zabránit opakování situací, kdy do bazénu bez povšimnutí spadne cizí předmět z hlediště, což se stalo osudným i pro Huga.
Pokud by vyjednávání s evropskými koordinátory selhala, má zoo v záloze i záložní plán. „Hugo se narodil před sedmnácti lety v Lešné a Zoo Zlín skončila s chovem lachtanů v loňském roce, kdy v expozici přivítala skupinu tučňáků. Podobnou cestou šlo Ústí nad Labem. My budeme rádi, když důstojně budeme moci nabídnout ještě nějaké samčí skupině lachtanů tu naší expozici, ale druhá varianta je přemýšlet o pravděpodobně tučňácích nebo jiném vodním zvířeti,“ uzavírá ředitel zoo David Nejedlo. O dalším osudu expozice má být jasno do poloviny listopadu.
