Už téměř tři desetiletí tvoří útulek Dášenka v Lučanech nad Nisou bezpečné místo pro zvířata, která neměla to štěstí na milující domov. Za tímto úctyhodným počinem stojí Dagmar Kubištová, jejíž celoživotní oddanost zvířatům přerostla v trvalou a obětavou službu. Její příběh je inspirací a ukazuje, jak jedna silná vášeň dokáže proměnit životy mnoha němých tváří.
Během rozhovoru vzpomíná Dagmar Kubištová na své dětství, které bylo doslova protkáno láskou ke zvířatům. Už v 90. letech spoluzakládala pobočku Ligy na ochranu zvířat v Jablonci nad Nisou. Tehdy se její soukromý byt stával dočasným útočištěm pro nalezené a opuštěné tvory. Tato zkušenost ji ale stále více utvrzovala v přesvědčení, že je potřeba vytvořit stabilní a bezpečné místo pro zvířata v nouzi.
Společně s podporou své rodiny učinila zásadní krok a zakoupila nemovitost v Lučanech nad Nisou. Tento dům se stal základem útulku Dášenka. „Začátky byly náročné, vyžadovaly mnoho úsilí a překonávání překážek.“ Dagmar Kubištová přiznává, že v počátečním nadšení pro zvířata často přehlížela praktické aspekty provozu a stav nemovitosti, o které se musel postarat její manžel. Nicméně, díky vzájemné podpoře se útulek postupně rozvíjel a získával si stále lepší pověst.
Pro Dagmar Kubištovou se péče o zvířata stala nejen zaměstnáním, ale především hlubokým životním posláním. „Provoz útulku je časově náročný a vyžaduje neustálou pohotovost, což ovlivňuje i můj soukromý život. S tolerancí a pochopením mého manžela a dospělých synů se mi ale daří skloubit náročnou péči o zvířátka s rodinným životem,“ dodává Dagmar.
Spektrum zvířat, kterým útulek Dášenka poskytuje útočiště, je překvapivě široké. Kromě psů a koček zde nacházejí dočasný domov třeba i drobní hlodavci. Zvláštní kapitolou jsou pak prasátka. Jedním z nejznámějších obyvatel útulku je prasátko Vašíček, nalezené jako malé selátko. Jeho roztomilost a neobvyklý příběh z něj udělaly maskota útulku a oblíbenou atrakci pro návštěvníky.
Důležitou a emocionálně náročnou součástí činnosti útulku je adopční proces. Útulek mu věnuje velkou pozornost. Cílem je zajistit, aby se zvířata dostala do milujících a zodpovědných rukou, kde budou mít trvalý domov. Každý úspěšně zprostředkovaný odchod zvířete je prý smíšenou emocí – radostí z nové šance pro zvíře a zároveň smutkem z loučení. Pečlivý přístup k adopcím zahrnuje i seznamování budoucích majitelů se zvířetem a postupné budování vzájemné důvěry.
Útulek Dášenka hraje také významnou roli v péči o stará, nemocná a handicapovaná zvířata. Pro mnohé z nich se útulek stává trvalým domovem, kde v klidu a s potřebnou péčí dožívají. Pro mladší a zdravá zvířata je pak prioritou nalezení nových rodin, kde mohou prožít plnohodnotný život.
Za téměř tři desetiletí své existence se útulek Dášenka stal symbolem nezištné pomoci těm, kteří si sami nemohou pomoci. Příběh Dagmar Kubištové a jejího útulku je plný lidské laskavosti, obětavosti a hluboké úctě k živým tvorům. Je to příběh o tom, jak jedno srdce dokáže vytvořit bezpečný přístav a naději pro stovky zvířat v nouzi.
