Většina z nás dnes u štědrovečerního stolu usedá k tradičnímu kapru nebo řízku. V historii, v kuchařkách psaných švabachem a v paměti starých horských chalup přitom dřímají chutě, které jsou mnohem autentičtější. Patří k Libereckému kraji stejně neodmyslitelně jako sklářské píšťaly, a přesto na ně mnozí z nás zapomněli. Poznáte je podle vůně?
Málokdo dnes ví, že pod názvem „Muzika“ se neskrývají koledy, ale pokrm, který byl pro naše předky vrcholem svátečního blaha. Je to hustá, temná a sladká směs, která v sobě koncentruje vše, co horská zahrada přes léto vydala. Sušené křížaly, švestky a hrušky se hodiny louhovaly v horké lázni s celou skořicí a hřebíčkem, dokud se jejich duše nespojila v jedinečný celek.
Tajemství dokonalé Muziky spočívalo v trpělivosti. Musela se zahustit strouhaným perníkem a nechat odležet v chladné komoře, aby všechny ingredience „začaly hrát“. Lidé v našem kraji věřili, že tato sladká omáčka přináší do domu harmonii. Dnes ji většina z nás zná už jen z vyprávění, přitom je to právě tato chuť, která formovala Vánoce v Jizerských horách po celá staletí.
Hubník aneb co les dal
Zatímco Muzika reprezentovala sladkou hojnost, Hubník byl ztělesněním pokory a síly našich lesů. Je to jídlo opředené vůní česneku, majoránky a lesního podrostu. Na rozdíl od běžných nákypů měl ten liberecký a krkonošský jednu zvláštnost – musel obsahovat směs hub, které hospodář vlastnoručně nasbíral v nejhlubších hvozdech.
Hubník nebyl jen jídlem, byl to symbol přežití v drsném kraji. Zlatavá kůrka na povrchu a vláčný vnitřek plný tmavých lesních hřibů připomínaly horalům, že i v nejkrutější zimě je les jejich živitelem. V mnoha rodinách na Semilsku nebo Jilemnicku se recept na ten „pravý“ Hubník dodnes tají jako rodinné stříbro.
Dnes tyto pokrmy potkáte jen zřídka. Často je jíme, aniž bychom tušili, že držíme v rukou unikát, který nikde jinde na světě nemá tak hluboké kořeny jako právě u nás.
Zdroj: L.A. CREATIVE FOOD
Foto: úvodní Pixabay
Hubník Muzika pokrmy historie Jizerské hory Liberecký kraj
