Bronzová socha mladé ženy, která vítá cestující před libereckým vlakovým nádražím, oficiálně získala status kulturní památky. Ministerstvo kultury tak vyhovělo návrhu z roku 2024. Socha, které místní lidé desítky let říkají „Dívka s holubicí“, přitom ve skutečnosti zobrazuje něco úplně jiného. Její spletitý příběh odráží dramatické zvraty československých dějin dvacátého století.
Liberecká socha zosobňuje oslavu zrodu samostatného Československa. Umělec Josef Václav Pekárek ji vytvořil v roce 1925 na vládní zakázku. Původně nesla název Osvobození a stála ve vládním salonku na pražském Wilsonově, dnešním Hlavním nádraží. Nahá dívka v nadživotní velikosti nevypouští z ruky holubici, jak se lidé dlouho domnívali, ale sokola. V druhé ruce navíc svírá lipovou ratolest. Oba tyto symboly odkazují na první republiku.
Dílo během let několikrát změnilo adresu i účel. Kvůli zhoršující se politické situaci se v roce 1938 přestěhovalo do prezidentského salonku v Dejvicích. Během okupace pak sochu zabavila okupační správa v rámci akce, která měla zlikvidovat symboly bývalého státu. Před roztavením ji tehdy uchránil posudek Národní galerie, který vyzdvihl její vysokou uměleckou úroveň. Protektorátní úřady ji proto uložily do depozitáře a po válce ji galerie zapůjčila do Liberce, kde byla v roce 1950 instalována před nádražní budovou.
Právě na severu Čech tehdejší režim zaměnil sokola za holubici a začal dílo prezentovat pod politicky nezávadným názvem „Mír“. V komunistickém pohraničí tak mohla zůstat jako symbol budovatelského úsilí. Později však začala překážet dopravě a městskému rozvoji. V roce 1979 se stěhovala na křižovatku ulic Husova a Klášterní, odkud později zamířila do Zahrady vzpomínek v areálu bývalého hřbitova.
Na původní prostranství před vlakové nádraží se bronzová dívka vrátila až v roce 2023. O její návrat se postaral Spolek za estetiku veřejného prostoru. Nově nabytý status kulturní památky nyní garantuje, že umělecké dílo zůstane pod dohledem odborníků a bude chráněno před poškozením nebo dalším neodborným stěhováním. Příběh sochy ukazuje, jak si každá politická éra dokázala její motiv přizpůsobit vlastním potřebám.
Zdroj: Národní památkový ústav / Spolek za estetiku veřejného prostoru: Jindřich Gubiš
kulturní památka Ministerstvo kultury socha Osvobození vlakové nádraží
