Za posledních jedenáct zápasů se ti povedlo vstřelit jedenáct gólů, zažil jsi někdy v kariéře takovou šňůru?
Určitě, vzpomínám si na to. Povedlo se mi to naposledy v juniorce a pak možná párkrát během let v mládeži. V seniorském hokeji to je pro mě unikát.

Očekával jsi před sezónou, že budeš s patnácti góly nejlepší střelec Liberce?
Asi spíš ne. Hodně záleží na roli v týmu a já jsem teď dostal šanci, které se snažím využít. Jsem za to moc rád a mám velkou radost, že mi to tam teď padá.

V letošní sezóně se ti povedlo překonat své bodové maximum, cítíš, že tenhle ročník je pro tvou kariéru ten pomyslný krok vpřed?
Nebál bych se říct, že ano. Cítím se opravdu dobře a myslím si, že celkově jako mužstvo šlapeme, navíc tvrdou prací se snažíme jít štěstí naproti.

Jaké to je hrát po boku například Michaela Frolíka?
Je to skvělá škola, předává mi spoustu zkušeností a jsem mu za to moc vděčný. Užívám si každou minutu s ním na ledě.

Blíží se Švédské hokejové hry, tobě už se povedlo jednou za národní tým naskočit. Nekontroluješ poštu jestli náhodou nepřišla pozvánka?
Samozřejmě by to bylo hezké, ale spíš na to nemyslím. Snažím se soustředit hlavně na Liberec, abychom sbírali body. Jak jsem již říkal, bylo by to super, ale pokud žádná pozvánka nepřijde, tak se svět nezboří.

Co se ti honilo hlavou po dvou nevyužitých přesilovkách pěti proti třem?
Nebylo to vůbec příjemné, protože taková šance se musí využít. Nemyslím, že bychom to sehráli špatně, pouze chyběla ta správná závěrečná nahrávka. Naštěstí nás to nemusí mrzet, důležité jsou vybojované tři body.