Adrenalin, spolupráce a přátelství. To vše provází Davida Patrmana už více než tři desetiletí u profesionálních hasičů. Velitel jablonecké stanice vzpomíná na první zásahy, kolegy, kteří ho formovali, i na to, jak se práce hasičů během let změnila.
David Patrman nastoupil k profesionálním hasičům 1. června 1994. „První tři dny jsem byl na denní směně, pak mě zařadili do směny B. Myslím, že jsem dostal tu nejlepší směnu, učil jsem se od těch nejlepších hasičů,“ vzpomíná s úsměvem. S úctou vzpomíná na své první kolegy, zvlášť na Jana Kubaleho, Zdeňka Juříka a Bedřicha Kocourka. „Těchto lidí si moc vážím“ říká.
Za svou kariéru toho David Patrman zažil hodně. Zajímavé na tom všem je, že si velmi detailně pamatuje svůj první velký zásah. Hořel panelový dům v osmém patře v ulici Vysoká. „Byl jsem tam jako číslo jedna a přiznám se, že kdyby se mnou nešel zkušený hasič Tomáš Prax, tak bych tam sám nevlezl,“ přiznává. Tehdy nad nebezpečím moc nepřemýšlel, dnes už zkušenosti přinesly opatrnost. „Čím jsem starší, tím víc se bojím. Ne o sebe, ale o kluky, kteří jdou dovnitř. Nikdy nevíte, co vás čeká – plyn, benzín, výbušniny…“
Služba u hasičů se za ty roky výrazně změnila. „Když jsem nastoupil, auta byla pomalá a vybavení základní. Jednou nás do kopce předjel kluk na pionýru, protože naše liazka to nezvládala,“ směje se. Dnes je podle něj technika na špičkové úrovni. Moderní cisterny, vyprošťovací nástroje i nové zásahové vozy výrazně zvyšují bezpečnost a efektivitu zásahů. Přesto zůstává nejdůležitější lidský faktor, a to spolupráce a vzájemná důvěra ve směně.
David Patrman během let prošel několika funkcemi, od řadového hasiče přes velitele družstva až po velitele stanice. „Nejraději jsem měl práci přímo ve směně. Pro mladé kluky je to velký zážitek, vždycky jsme se těšili, že někomu pomůžeme. Bavilo nás hasit, zachraňovat, ten adrenalin je nezapomenutelný,“ vzpomíná. Dnes už po operaci kyčlí do běžných zásahů pravidelně nejezdí, ale jako řídicí důstojník zajišťuje dohled nad většími událostmi a koordinuje zásahy.
Kromě hasičiny má ještě jednu vášeň, včelaření. „Začal jsem v dvanácti letech, dnes mám kolem třiceti včelstev. Když jsem začínal, z jednoho úlu jsem měl i třicet kilo medu, dnes se radujeme z pěti,“ říká. Kromě včel dělá Davidu Patrmanovi radost také sport, kterého se ani po náročné operaci nevzdal, celý život hrál volejbal. A co víc, i ve sportu je naučený bojovat. „Druhé místo moc neuznávám, vždycky chci vyhrát,“ směje se.
32 let služby u hasičů zkrátka vtisklo Davidu Patrmanovi barevné vzpomínky. I po letech služby ho práce hasiče stále naplňuje. „Když jsem byl mladý, těšili jsme se na velké zásahy. Dnes si přeju, aby těch mimořádných událostí bylo co nejméně, protože víte, kolik neštěstí se dá zažít. Ale i tak bych neměnil, ta práce vám dává přátelství, zkušenosti a pocit, že opravdu pomáháte lidem,“ uzavírá náš rozhovor velitel jablonecké stanice.
Přidejte se k hasičům i vy!
